Úvodní stránka Homepage Nach Hause Casa домой
   

Řekli o INFINITY

Pacientka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí paní S.

Video - první část

Video - druhá část

 

Rozhovor s pacientem panem Lubomírem Š., který přijel na hospitalizaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí z Colorada v USA, kde žije.


Moje problémy s bolestmi bederní páteře začaly asi před třemi lety i přes to, že jsem byl velký sportovec, pravidelně jsem lyžoval a věnoval se turistice. Postupně docházelo ke zhoršování a bolesti mi vystřelovaly i do dolních končetin. Kvůli práci jsem ale obtíže neřešil. V prosinci roku 2012 jsem podstoupil operaci tříselné kýly. Po operaci se objevily tak silné bolesti zad, že jsem nemohl ani chodit. Lékaři mě poslali na všechna dostupná vyšetření. Absolvoval jsem rentgenové vyšetření i magnetickou resonanci. Lékaři přišli na to, že mám zúžený páteřní kanál, utlačené nervy v oblasti bederní páteře a také artrózu kloubů.

Moje bolesti se objevovaly náhle, najednou jsem cítil prudkou, tupou bolest v oblasti bederní páteře, jako kdyby mě někdo nakopnul. Při chůzi jsem musel zastavovat třeba i po 200 metrech, trochu si odpočinout a záda protáhnout. Můj neurolog mi na tyto problémy doporučil rehabilitaci právě v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.

Po 4 týdnech rehabilitace v rehabilitačním ústavu se cítím o 50 % lépe, než když jsem sem přišel. Někdy se mi stane, že mě záda začnou znovu bolet, tak se zastavím a udělán pár cviků. Půl minuty stačí na to, aby se mi zase ulevilo. O metodě INFINITY jsem před mojí hospitalizací nikdy neslyšel. Vlastně vůbec nechápu jak, ale funguje to. Cvičení s metodou INFINITY mi pomáhá od bolesti už po pár cvicích. Učím se dělat věci pomalu a jemně, ne silou, jak jsem byl zvyklý. Stačí si jen v mysli představit osmičkový cvik a cítíte, jak se v těle něco děje. Rozhodně to má smysl. Každý kdo chce, se může naučit, jak si pomoct od bolesti. Pár cviků jsem ukázal i svým známým a i těm to pomáhá. Metodu INFINITY chci cvičit i doma, vím, že musím, abych se mohl hýbat.

Rehabilitace v Brandýse nad Orlicí mi hrozně pomohla. Kdybych sem nešel, možná bych si už dnes ani neustlal postel. Teď už dojdu bez bolesti na náměstí a zpátky. Dostalo se mi zde skvělé péče od opravdových odborníků.

Upřímně říkám, že v Americe by se mi takové péče nedostalo a ani jsem o ničem podobném neslyšel. V Americe jsou na všechno specialisti, ke kterým se musíte sami objednat prostřednictvím sekretářky, a čekací doby jsou opravdu dlouhé. Navíc se za všechno platí opravdu velké peníze. Na takovéto specializované kliniky se v Americe dostanou pouze basketbalisté, fotbalisté nebo milionáři. Lidé tady si vůbec neuvědomují, co mají a neumí si toho vážit. V Americe by se jim takové péče a skvělého prostředí za takové peníze nikdy nedostalo.

V rehabilitačním ústavu jsem byl maximálně spokojen jak s léčbou, tak i s prostředím a určitě se sem ještě někdy vrátím. Až zase budu se svými přáteli, doporučím jim tento rehabilitační ústav a jsem přesvědčen, že oni také přijedou.

Dne 6. 3. 2013 v Brandýse nad Orlicí

Rozhovor s pacientem panem Milanem S., který je poprvé v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.

Moje obtíže s bolestmi bederní páteře už trvají dlouho, téměř 25 let. Před 15 lety jsem ještě hrál tenis, ale už tehdy jsem po hře cítil bolest a brnění v noze. Jako stavař jsem ještě navíc kombinoval fyzickou práci s podnikáním. Na nějaké pravidelné cvičení nebyl čas. Často jsem pracoval až do noci.

V posledních 5 letech ale došlo k výraznému zhoršení mých potíží. Trápí mě nejen neustálé bolesti bederní páteře ve dne i v noci, ale také bolest, brnění a mravenčení celých dolních končetin až k prstům. V noci jsem vůbec nemohl ležet na levém boku, protože jsem se budil bolestí. Ve dne jsem zase bolesti nejvíce pociťoval při delším stání či chůzi. Například při práci u kuchyňské linky stačilo 15 minut a pociťoval jsem pálení a tak silnou bolest, že jsem si musel sednout a nechat ji zase pomalu odejít. „Je to taková bolest, že vám znemožní vnímání čehokoliv jiného.“ Při cestě do města jsem si klidně sedl třeba i na obrubník, jen abych si na chvíli ulevil od bolesti.

Absolvoval jsem mimo jiné také vyšetření na MR (magnetické resonanci), kde mi zjistili výhřezy hned několika plotének v oblasti bederní páteře. Z poslední dva roky se výhřez ploténky zhoršil ze 2 mm na 8mm, což začalo utlačovat páteřní kanál a nervové struktury.

Léčení v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí mi doporučil MUDr. Chrobok, Ph.D., který mi řekl, že pokud mi nepomůže rehabilitace tady, budu muset jít na operaci. Musím se přiznat, že ze začátku jsem nevěřil, že by mi mohla rehabilitace ještě pomoct, ale na operaci jsem v žádném případě nechtěl.

Když jsem poprvé slyšel o metodě INFINITY, vůbec sem si nedokázal představit co to je. Nedokázal jsem pochopit, jak mi může pomoci cvičení, při kterém v podstatě „nic“ nedělám. Myslel jsem si, že budu hodně posilovat, dělat dřepy a kliky, ale moje fyzioterapeutka mi vysvětlila, že rehabilitace je o něčem jiném.

Teď se snažím cvičit metodu INFINITY ráno hned, jak vstanu a potom večer u televize. Jelikož mám dobrou představivost, porozumět této metodě pro mě nebyl žádný problém. Nikdy jsem netušil, že může být lidské tělo tak složité, a že existuje tolik svalů, které ani při běžném cvičení neprocvičíme. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že dojdu bez bolesti až na náměstí a zpět. Navíc jsem si uvědomil, že moje potíže jsou ovlivňovány také psychickou stránkou. Stačilo jen myslet na to, co všechno mě trápí, a hned mě začalo všechno bolet.

Po 5 týdnech rehabilitace v Brandýse nad Orlicí se můj zdravotní stav velmi zlepšil nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Myslím si o sobě, že jsem od přírody pozitivní člověk. Myslím, že spousta lidí si ani neuvědomuje, jak úžasné je dělat takové maličkosti jako například moct stát dvě hodiny u kuchyňské linky a čistit zeleninu bez bolesti.

Dne 7. 2. 2013 v Brandýse nad Orlicí
 

Rozhovor s pacientem panem Otakarem J., který je poprvé v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.

Moje problémy začaly po té, co jsem zakopl a upadl na špatně upraveném chodníku po výkopu. V tu chvíli se mi podařilo sám vstát. Měl jsem naražený loket, prodřenou bundu, ale jinak se zdálo, že mi nic vážného není. Manželka mě ještě chválila, jak dobře umím padat. Jenže za několik dnů na to mě začala bolet noha a záda a bolesti se postupně zvětšovaly. Nebyl jsem schopen vydržet ležet na posteli a i při chůzi se moje bolesti velmi rychle stupňovaly. Mohl jsem pouze sedět v křesle.

Asi týden jsem se snažil bolest vydržet a doufal jsem, že to přejde. Bolesti ale neustupovaly a tak jsem se vydal na vyšetření na neurologii. Paní doktorka mě poslala na CT vyšetření do Litomyšlské nemocnice. Tam zjistili, že moje bolesti jsou způsobeny otokem míchy. Dostával jsem analgetika na zmírnění bolesti 3 týdny, až mě z nemocnice objednali na rehabilitaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.

Nejprve se musím přiznat, že jsem ve svých téměř 80 lety na rehabilitaci úplně poprvé. I přes to, že jsem měl za svůj život spoustu nemocí a také občas bolesti, nikdy jsem neměl pocit, že bych rehabilitaci potřeboval. Zpočátku jsem tedy ke své léčbě přistupoval s nedůvěrou, zda jste zde v rehabilitačním ústavu vůbec schopní mi pomoci. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mi vaše léčba opravdu pomáhá.

První týden rehabilitace byl pro mě velmi těžký. Všechno mě bolelo. Ale druhý týden se moje obtíže začaly pomalu zlepšovat. Navíc mi paní primářka doporučila léčbu „jehličkami“. Zpočátku jsem odmítal, protože jsem měl bolesti, ale paní primářka mě přesvědčila, že je nutné to vydržet. Během dvou dnů jsem pocítil velkou úlevu a musel jsem uznat, že to opravdu stálo za to.

Úleva od bolestí byla tak velká, že jsem začal svět kolem sebe najednou vnímat úplně jinak a lépe. Začal jsem rozlišovat jednotlivé sestřičky, tím, že se mi snížila bolest, jsem měl zase „naději na hezčí vyhlídky“. To pro mě byly jasné známky toho, že se můj zdravotní stav zlepšuje. Považuji hlavně za vaše velké vítězství, že jste mi dokázali pomoci. Při cvičení INFINITY method s fyzioterapeutkou jsem si zapsal spoustu cviků a budu je cvičit i nadále doma. Dokonce už mi cvičení začíná jít a zvládám ho i sám. Je to pro mě „zábava“. Vlastně jako bych nic nedělal, ale dělám. Po cvičení mám menší bolesti a lepší náladu.

 

Dne 22. 1. 2013 v Brandýse nad Orlicí
 

Paní R. R. byla opakovaně pacientkou Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí. Poprvé byla hospitalizována pro bolesti krční páteře, po druhé pro bolesti páteře bederní.

 

Poprvé jsem do rehabilitačního ústavu přišla pře rokem, tedy v roce 2011 s problémy s krční páteří. Bolesti jsem pociťovala už asi pět let. Zhoršení přišlo asi před dvěma lety, kdy mi bolesti začaly střílet do hlavy a také mi začala ochrnovat pravá ruka. Problémy jsem se snažila léčit na neurologii. Zprvu byly řešením prášky na bolest a obstřiky. I přes bolesti jsem byla stále velmi aktivní. Musela jsem se a stále se musím stihnout postarat o děti, v té době jsem navíc pracovala plně ve dvou zaměstnáních. Pracuji na poště, kde je práce velmi těžká a také na pokladně v obchodě, kde krční páteř samozřejmě také trpí. Osobní i jiné problémy jsem řešila sportem na čerstvém vzduchu. Často jsem se tedy vydávala na kolečkové brusle i na dlouhé hodiny. Bolesti ale stále neustupovali. Pan doktor mi doporučil zkusit rehabilitaci, na kterou jsem docházela ambulantně. Na její účinnosti se ovšem projevilo to, že rehabilitace nebyla intenzivní a zároveň jsem stále docházela do práce. Můj zdravotní stav se tedy nijak zásadně nezlepšil. V roce 2011 mě pan doktor poslal k hospitalizaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí. Nejprve jsem o tom nechtěla ani slyšet, nedokázala jsem si představit, že na měsíc odejdu z práce a nechám doma děti samotné. Bolest a obtíže mě ale přesvědčily, že se svým zdravotním stavem musím něco udělat. V červnu 2011 jsem nastoupila poprvé na léčebný pobyt do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí, který nakonec trval 5 týdnů. Během této doby jsem se cítila naprosto odpočatá, jako bych načerpala novou energii. Moje pocity z celé léčby nejdou ani pospat slovy. Navíc jsem po pěti týdnech odcházela bez bolestí. Již během prvního pobytu jsem se naučila cvičit metodu INFINITY. Paní primářka Tomanová mi vysvětlila, že moje potíže mohou pramenit nejen z náročného životního tempa jak v práci tak doma, ale také z mé psychické pohody či spíše nepohody. Doporučila mi nejen dál pokračovat ve cvičení, ale také trochu si uspořádat život a zvolnit tempo, kterým jsem se doposud řítila. Cvičení INFINITY method mi přinášelo úlevu jak od bolestí, tak od mých problémů. Pochopila jsem, že cvičení je také o mysli a vnímání těla, protože hlava často může poručit tělu. Po návratu domů jsem se snažila zmírnit své tempo, jak mi to radila paní primářka Tomanová. Druhou práci jsem omezila na poloviční úvazek, děti mi s celou domácností hodně pomáhají. Byla jsem rozhodnutá, že na rehabilitační léčbu už se nikdy nechci vrátit. Ne snad z důvodu, že by se mi v rehabilitačním ústavu nelíbilo, nebo že by mi léčba nepomohla, ale už jsem nechtěla dopustit, aby se můj zdravotní stav znovu zhoršil. Ke cvičení INIFINITY method jsem se doma vracela vždy, když jsem měla bolesti, což bylo zhruba 2x do týdne. Bohužel v dubnu roku 2012 se bolest vrátila. Nebyla to však krční páteř ale páteř bederní. Cítila jsem řezavou bolest, která vedla přes dolní končetiny až k prstům. Opět jsem byla vyšetřena na neurologii, kde mi předepsaly léky na bolest a obstřiky. I s bolestmi jsem stále chodila do práce a doufala, že to přejde, nechtěla jsem, aby si v práci mysleli, že si vymýšlím, nebo že obtíže dokonce předstírám. Po týdnu, kdy se bolesti nelepšily, jsem musela přestat chodit do práce a zůstat doma. Levá noha mě brněla a nemohla jsem na ni ani došlápnout. Takové bolesti, jsem ještě nezažila, skoro se to nedalo vydržet. Z vyšetření vyplynulo, že mám výhřez ploténky. V klidovém režimu doma se moje obtíže zmírnily, ale stále jsem cítila bolest při vstávání ze sedu, nebo při narovnání z předklonu. Snažila jsem se levou dolní končetinu moc nezatěžovat, měla jsem pocit, že se na ní nemůžu spolehnout. Pan doktor mi tedy doporučil opakovat pobyt v rehabilitačním ústavu. Opět jsem váhala hlavně kvůli dětem a práci, ale nakonec jsem znovu k rehabilitační léčbě nastoupila. Ihned jak jsem začala cvičit a rehabilitovat se mi ulevilo. Cítila jsem se jako mobil, který někdo zapojil do zásuvky. Teď už vím, že člověk musí brát všechno tak, jak to přijde. Jsem rozhodnutá ještě více omezit svoji práci a pravidelně cvičit, abych už opravu znovu takové bolesti nezažila.

Paní I. M. byla opakovaně pacientkou Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí. Léčila se zde po několika operacích páteře.


Už jako dítě jsem měla skoliózu, se kterou jsem chodila na rehabilitace. Moje problémy se zády se objevili po porodu prvního dítěte, v mých 18. letech. Bolesti mi vystřelovali i do dolních končetin, po boční straně stehna až do špičky nohy. Při těžké práci se obtíže zhoršovaly. Po dvou letech přišel druhý porod a v roce 2003 jsem nešťastně spadla ze židle a zlomila si obratel. Obratel ale špatně srostl a obtíže se dál zhoršovaly. Byl mi přiznán částečný invalidní důchod. Kvůli přetrvávajícím obtížím jsem absolvovala pobyt v lázních. Ten ale pomohl jen na chvíli. V roce 2004 jsem v Liberci podstoupila svou první operaci bederní páteře v oblasti 4. a 5. obratle. Po operaci jsem opět absolvovala léčbu v lázních, která mi společně s operací přinesla úlevu od obtíží. K částečnému důchodu jsem začala pracovat ve výdejně obědů.
V dubnu roku 2007 ale přišlo rapidní zhoršení mého zdravotního stavu. Bolesti mi vystřelovaly do celých dolních končetin. Nemohla jsem stát ani chodit, jediná poloha, která mi přinášela alespoň částečnou úlevu, byla v kleče, schoulená do klubíčka. V kleče jsem tehdy i spala. V centru bolesti, kam jsem byla převezena, jsem dostávala obstřiky, kortikoidy i kapačky, aby moje bolesti alespoň trochu ustoupily. 3. září 2007 jsem podstoupila druhou operaci, která opět na chvíli přinesla částečnou úlevu od potíží. Při operaci lékaři zjistili, že mám na páteři srůsty. Později mi opět začala bolest střílet do levé nohy, objevily se křeče a tupost nohy. Občas jsem brkla a necítila jsem v chůzi jistotu. V roce 2009 mi otekl celý obličej, ruce i nohy. Lékaři určili, že jde o infekci a snažili se mě léčit. Tato infekce se ovšem přesunula do páteře, kde začal otok utlačovat páteřní kanál. Na dva měsíce jsem úplně přestala chodit. Nikdo přesně nevěděl co mi je a jak mě mají léčit. Pod CT mi do míst kolem páteře vstřikovali kortikoidy, na zmírnění otoku a podávali analgetika přímo k nervům pro zmírnění bolestí. V roce 2010 jsem absolvovala léčbu v odborné léčebně v Luži. Léčba však nebyla příliš efektivní. Chyběla mi každodenní fyzioterapie a celkově intenzivnější péče. Pobyt jsem byla nucena po 14 dnech ukončit. Moje levá noha zůstala méně hybná. Cítila jsem tupost, občas jsem brkla a noha při chůzi jakoby „plácala“. Na EMG vyšetření lékaři zjistili, že došlo k poškození nervů. Dále u mě docházelo k borcení páteře. V roce 2011 bylo nutné přistoupit k operaci, v pořadí již třetí. Při operaci mi do páteře vložili 6 šroubů, 2 desky a kloubní implantáty. Při operaci lékaři zjistili, „ztluštění“ nervu u obratle L4. Zřejmě v důsledku tohoto „ztluštění“ jsem ihned po operaci začala mít nesnesitelné bolesti, na které nezabíraly ani infuze se silně tlumícími léky. Musím přiznat, že v tu dobu jsem pomýšlela na nejhorší. Chtěla jsem jenom, aby bolesti přestaly. Po operaci v dubnu 2011 jsem se dostala na léčbu do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí. Přišla jsem o berlích, protože noha mi tehdy nesloužila a cítila jsem se při chůzi velmi nejistá, také jsem musela nosit bederní pás. Již po 14 dnech léčby jsem mohla odložit hole i bederní pás. První pobyt trval 7 týdnů. Během této doby, jsem se kromě rehabilitačních procedur naučila cvičit také metodu INFINITY. Po této době moje problémy výrazně ustoupily. V centru bolesti mi předepsali léky na psychiku, protože moje obtíže a bolesti byly úzce spojeny nejen s fyzickou zátěží, ale také s psychickým stavem. Po vyšetření v Praze mi lékaři nabídli, že v rámci výzkumu bych byla vhodný kandidát pro implantaci elektrického přístroje, který bych měla voperovaný na boku a vedl by až do oblasti páteře, kde by vysílal elektrické impulsy do oblasti kolem páteře a pomáhal zmírňovat bolesti. Vážně jsem nad touto možností uvažovala, i když by to znamenalo mnohá omezení. Na podzim roku 2011 jsem opět podstoupila léčbu v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Paní primářka MUDr. Tomanová se mnou tuto možnost probírala, ale její stanovisko bylo jasné. Viděla velké zlepšení mého zdravotního stavu a doporučila mi s operací ještě počkat a vydat se spíše cestou rehabilitační léčby. Druhý pobyt trval 5 týdnů. Po této době jsem nejenom odvolala operaci, ale také jsem mohla omezit léky, které beru na bolest. Paní primářka mi vysvětlila, že psychika je v těle propojená víc než si dokážeme připustit. S INIFINITY method se člověk musí zastavit a soustředit se pouze na cvičení, dech a sám na sebe. Fyzioterapeuti mě naučili dělat osmičky nohou, které můžu cvičit i sama doma a tak neustále zmírňovat tupost, kterou stále v noze cítím. Věřím, že pomocí cvičení dokáži svůj zdravotní stav vylepšit a udržet tak, abych už o žádné operaci nikdy uvažovat nemusela. Pokud to bude možné, velmi ráda se do rehabilitačního ústavu zase vrátím.

Rozhovor s pacientem panem Josefem V.

V roce 1995 mi lékaři diagnostikovali nádor v levé dolní končetině v oblasti stehna. Jelikož byl nádor zhoubný, poměrně velký a blízko kosti, doporučili mi lékaři amputaci končetiny. V úvahu přicházela amputace v půlce stehna, při které by ale hrozilo riziko neodstranění celého nádoru, nebo amputace končetiny v kyčli. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale nakonec jsem se po poradě s lékaři rozhodl pro amputaci v kyčli. Po operaci jsem se začal učit chodit s protézou. Po delším chození s protézou se u mě ale objevili zátěžové bolesti bederní páteře a také bolest v oblasti jizvy na amputované končetině a otlaky od protézy. Bolesti přicházely především v noci, se střední až silnou intenzitou. Občas jsem míval pocit, že cítím bolesti i v amputované končetině. Tento jev se nazývá „fantómové bolesti“. Ale nebyla to pouze bolest. Představte si, že vás svědí palec u nohy, kterou už nemáte. Navštívil jsem centrum pro léčbu bolesti v Praze. Lékař mi vysvětlil, že pocity a bolesti, které mám, mohou způsobovat ne zcela umrtvené nervy v amputovaném pahýlu, které při delším nošení protézy a otlacích mohou vyvolávat na bolest. Snažil jsem se tedy končetinu nepřetěžovat a protézu pokud možno co nejčastěji odkládat.
Před třemi roky jsem se, kvůli bolestem bederní páteře, dostal na hospitalizaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí, kde jsem se seznámil i s metodou INFINITY. Moje fantómové bolesti se objevovaly asi dvakrát do měsíce, vždy v noci, s takovou intenzitou, že jsem se vzbudil. Prášky na bolest jsem moc polykat nechtěl a různé masti nezabíraly. Jednoho dne jsem opět u prostřed noci s bolestmi ležel na posteli a začal jsem dělat „osmičky“ amputovaným pahýlem ve všech rovinách a bolest ustoupila, což mě překvapilo. A tak jsem pokračoval a cvičil dál.
INFINITY method je hodně o představě a mysli. To, že se mi při cvičení dostaví úleva, si vysvětluji tak, že osmičkovým pohybem přeruším signál, který vysílají neumrtvené nervy. Pokud se opravdu soustředím, bolesti odchází.
Nyní cvičím i doma pravidelně sestavu osmi cviků, vždy ráno a večer, třikrát týdně. Metoda INFINITY mi pomáhá jak při bolestech bederní páteře, tak i při fantómových bolestech amputované končetiny.
 

Rozhovor s pacientkou paní Blankou Z.

Moje problémy začaly v roce 1991, kdy jsem v zimě uklouzla a upadla na náledí. Hrozně to bolelo a tak jsem šla pro jistotu k lékaři na vyšetření. Lékař mě prohlédl a zkonstatoval, že kostrč je pouze obražená a doporučil mi pouze klid na lůžku. Žádná jiná léčba neproběhla. Dva dny na to se ještě k tomu přidal záchvat žlučníku. V březnu jsem prodělala operaci žlučníku a bolesti páteře ustaly.
V roce 2002 se mi ale silné bolesti páteře opět vrátily. Pan doktor mě poslal na Hradce Králové na rentgen bederní a krční páteře. Poté jsem absolvovala rehabilitace, předepsali mi injekce do páteře a brala jsem léky na bolest. Po třech letech této léčby mi pan doktor řekl, že už bych měla být v pořádku. Ale moje obtíže nepřestávaly.
V prosinci roku 2005 jsem absolvovala CT vyšetření v Ústí nad Orlicí. Z vyšetření vyplynulo, že jsem si při pádu v roce 1991 zlomila dva bederní obratle a že moje diagnóza byla o mnoho vážnější, než to vypadalo. Při kontrole na neurologii mi dokonce pan doktor řekl, že podle mých snímků by předpokládal, že budu mít vozík a budu částečně ochrnutá. Jeho diagnóza mě opravdu vyděsila. Operaci mi ale pan doktor nedoporučil. Kvůli těžké a náročné práci jsem musela změnit zaměstnání. Pan doktor mi napsal více prášků na bolest, dále jsem pokračovala v docházení na rehabilitaci a v obstřicích páteře. Obtíže ale neustávaly. Zhoršovaly se především při delším stání či sezení nebo po větší zátěži a chůzi do schodů. I v noci mě budila silná bolest. Nohy jsem měla jako ze železa a pořád jsem cítila silné bolesti v páteři. V tu dobu jsem už brala prášky na bolest po hrstech. Při kontrole na ortopedii jsem chtěla požádat o předčasný důchod, který mi ale nebyl schválen. V roce 2008 jsem začala „pajdat“ na levou dolní končetinu. Na neurologii mi pan doktor řekl, že je to tím, jak se snažím odlehčit páteři.
V roce 2009 mi byla panem doktorem doporučena ústavní léčba v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Zde jsem se se svými potížemi dostala až k paní primářce MUDr. Tomanové. Ta mi po důkladném vyšetření řekla, že moje „pajdání“ je způsobeno zkracováním svalů a šlach v celé dolní končetině od třísel až dolů. Paní primářka mi vysvětlila, že bez pravidelného cvičení se můj zdravotní stav bude postupně zhoršovat. Naučila jsem se tedy s fyzioterapeuty cvičit metodu INFINITY. Když už jsem měla pocit, že jsem se metodu naučila, začala jsem cvičit i sama, třeba večer na posteli. Zkoušela jsem provádět i dechová cvičení, která mi pomáhají se zklidnit a koncentrovat. Hned po první hospitalizace se můj zdravotní stav výrazně zlepšil, asi půl roku jsem pociťovala úlevu od bolestí. V Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí jsem byla letos počtvrté a jsem zde velmi spokojená. Díky pomoci paní primářky i veškerého personálu nedám na rehabilitační ústav dopustit a nechtěla bych nikam jinam. Mohu říci, že i doma cvičím metodu INFINITY pravidelně. A když ke mně přijdou na návštěvu moji vnuci, ukazuji cvičení i jim, abychom mohli cvičit všichni společně.

Rozhovor s pacientkou Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí paní Yvonou T.

Moje obtíže trvají téměř 18 let. Vše začalo po onkologické operaci a následné chemoterapeutické léčbě. Přidala se snížená funkce lymfatického systému a s ní spojené otoky nejen končetin. V důsledku těchto otoků se mi výrazně hůř chodilo a začaly také bolesti zad, které byly způsobeny vybočením páteře a plotének v bederní části. Také se objevily bolesti kolen. Když jsem byla s těmito obtížemi na vyšetření v nemocnici v Brně, řekli mi, že to nic není a ať si vezmu nějaké prášky na bolest. Ani prokázaným vybočením páteře se nikdo nechtěl zabývat. Jedinou rehabilitací pro mě byly procházky s mým pejskem, kvůli kterému jsem přemohla i bolest. Také jsem chodila pravidelně 3 krát týdně plavat, jak mi to doporučil lékař. Moje obtíže ale postupně narůstaly. Nemohla jsem se narovnat a nevydržela jsem dlouhou dobu stát. Ujít vzdálenost delší než 100 metrů byl pro mě velký problém. Zkusila jsem také chodit na rehabilitaci ambulantně v Brně. Tato rehabilitace mi ale vůbec nepomohla.
Naděje mi svitla znovu, když se mi do ruky dostal novinový článek o metodě INFINITY, kterou provádí v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. S mojí kamarádkou jsme se nejdříve podívaly na internetové stránky, kde jsme našly mnoho pochvalných dopisů. Také jsem si tuto informaci ověřovala u paní doktorky z ortopedie, která mi potvrdila, že je to vše pravda.
Neváhala jsem ani chviličku a hned jsem se objednala do ambulance na vyšetření přímo k paní primářce Tomanové, která mě důkladně vyšetřila a na základě tohoto vyšetření mi doporučila hospitalizaci v rehabilitačním ústavu a vysvětlila mi, jaký je postup pro přijetí k rehabilitační léčbě.
Nyní po 4 týdnech rehabilitace téměř nemám bolesti, cítím se celkově mnohem lépe a zlepšila se i moje chůze. V rehabilitačním ústavu je skvělý tým fyzioterapeutů a také výborná skladba všech procedur. Při individuální léčebné terapii mi fyzioterapeutka sestavila speciální vlastní sestavu, zaměřenou přímo na moje problémy. Tuto sestavu můžu cvičit i sama doma. Metoda INFINITY se mi zdála trochu náročnější, ale mám pocit, že její princip jsem pochopila dobře, zejména díky vysvětlování fyzioterapeutů, a rozhodně ji budu cvičit i nadále.
Je vidět, že paní primářka je žena na svém místě, protože si myslím, že právě díky ní toto zařízení „šlape“ jak má.


Rozhovor s pacientkou paní Květoslavou K., která je pacientkou Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí

Moje potíže začaly v podstavě v mých 17 letech tedy více jak před 40 lety. V té době jsem podstoupila operaci nezhoubného nádoru. V souvislosti s touto léčbou ale došlo v tomto věku k nedostatečné výživě kostí. Asi 10 let po této operaci se u mě začalo objevovat řídnutí kostí. V té době to ale žádný doktor neřešil. Po čase se ještě přidaly problémy se štítnou žlázou, které byly způsobeny nevhodnou medikací. Došlo u mě k otoku očních nervů, které začaly vytlačovat oči ven z důlků. Po pěti letech trápení jsem byla odeslána do nemocnice v Motole, kde jsem podstoupila onkologickou léčbu i přes to, že jsem onkologický pacient nebyla. Brala jsem citostatika, pregnizon a podstoupila radiologickou léčbu, což způsobilo další poškození kostí. V nemocnici v Brně jsem byla na magnetické resonanci, kde mi zjistili výhřez jedné bederní ploténky a dvou plotének v oblasti hrudní páteře. Také mám poškozená kolena, na které mi velmi dobře zabírá injekční terapie kyselinou hyaluronovou. Bohužel na bolesti zad žádná taková terapie neexistuje. A tak se moje bolesti postupně zhoršovaly. Nemohla jsem vůbec rovně stát, všechno co jsem doma dělala, jsem dělala shrbená a opřená v kuchyni o lokty nebo vsedě. Měla jsem pocit, jakoby mě nohy „neposlouchaly“. Ambulantně jsem docházela na rehabilitaci v Brně a také jsem chodila plavat a na lymfodrenáže.
Jednou mi moje 90-ti letá maminka přinesla časopis, ve kterém byl článek o Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí a speciální metodě INFINITY. Neváhala jsem a hned jsem se objednala k paní primářce MUDr. Tomanové do ambulance na vyšetření. Na základě tohoto vyšetření mi paní primářka doporučila hospitalizaci v rehabilitačním ústavu a vysvětlila mi, jaký je postup pro přijetí k rehabilitační léčbě.
Dnes po čtyřech týdnech léčebné rehabilitace se cítím mnohem lépe. Moje chůze se zlepšila a bolesti jsou mnohem menší. Předtím jsem se nemohla ani předklonit jaká to byla bolest a nyní jsem si uvědomila, že se bez problémů ohnu. Za měsíc pobytu v rehabilitačním ústavu jsem si vzala dohromady dva prášky na bolest. Předtím jsem užívala dva každý den. Chtěla bych moc poděkovat všem fyzioterapeutům i masérům, kteří mi moc pomohli. Cvičení s metodou INFINTIY se mi moc líbí. Vždy jsem ráda tancovala a pohyby s metodou INFINITY jsou také trochu jako tanec. Člověk se při cvičení ani tolik neunaví, ale přitom si vše procvičíte.
Určitě budu metodu INFINITY cvičit i sama domu a nejen to, naučím cvičení INFINITY i svoji 90-ti letou maminku.
 
 

     
 
 
Copyright © 2014 Infinity Method | Powered and created by Webové studio Pixel Design | XHTML 1.0 | CSS 2